NĚKDY DO TOHO MUSÍTE JÍT A VĚŘIT SVÉMU INSTINKTU, ŘÍKÁ RADEK ŠVIHÁLEK, ŠÉF SPOLEČNOSTI ROTANA. ČESKÝ VÝROBCE A POSKYTOVATEL NÁSTROJOVÝCH ŘEŠENÍ ZE SLINUTÝCH KARBIDŮ, DIAMANTŮ A KUBICKÉHO NITRIDU BÓRU SE NETAJÍ TÍM, ŽE NAVAZUJE NA TO NEJLEPŠÍ Z TUZEMSKÉ PRŮMYSLOVÉ TRADICE.
Rotana vznikla v lednu 2001 bez jediného zaměstnance. Původní ambicí firmy z Velkého Meziříčí bylo stát se regionální ostřírnou pro servis rotačních nástrojů ze slinutých karbidů. Od té doby uplynulo v Oslavě hodně vody a z Rotany se stal mezinárodně respektovaný dodavatel špičkových individualizovaných řešení z pokročilých materiálů. Společnost dnes produkuje vysoce kvalitní nástroje určené pro třískové obrábění. Každý z nich přitom dokáže modifikovat tak, aby maximalizovala jeho efektivitu ve specifických podmínkách konkrétního zákazníka. O vizích, trendech a o každodenních výzvách v oboru v rozhovoru hovoří jednatel Rotany Radek Švihálek.
Jak se ze strojírenského technologa stane top manažer a z neznámé firmy jeden z lídrů trhu?
Jde o odvahu nic netušících. Od počátku jsem usiloval o to, abychom dělali vedle servisu i svoji produkci. Abychom spolu s know-how rozšiřovali i skupinu zájemců o naše služby. K automotive tak přibyla energetika, pak letecký průmysl. Dodnes jde o pro nás stěžejní obory, které spojují požadavky na preciznost a schopnost nacházet nová řešení při práci s těžkoobrobitelnými materiály. Učili jsme se za pochodu a nutno říct, že nejvíc nás zocelila spolupráce s těmi nejnáročnějšími klienty. Jako firma bez zázemí a bez financování jsme krok za krokem nabírali cenné a často bolestně zaplacené zkušenosti. Postupně jsme se zbavovali balastu, až zůstalo to nejdůležitější – maximální pečlivost ve výrobě, co největší vstřícnost při komunikaci se zákazníky a ochota zkoušet nové věci.
Řada oborů dnes zažívá velké turbulence. Jaká opatření zavádíte, abyste jim dokázali čelit?
Jedním z hlavních problémů, kterému dnes čelí všichni v oboru, je sehnat ke strojům spolehlivé a šikovné lidi. V Rotaně to řešíme posílením automatizace, a díky tomu se můžeme více zaměřit na obsazování postů v rámci inženýringu. Firmě to pomáhá zvyšovat efektivitu a lidem zlepšovat podmínky. Pracovní i finanční. Většina našich strojů už teď disponuje vysokou mírou automatizace, včetně možnosti samostatného zakládání obrobků v bezobslužném provozu. Usilujeme o automatické plánování výroby, v rámci virtualizace jsme inovovali hardware i jednotlivé programy. Stále rozjíždíme nové věci, takže nám vlastně ani nezbývá nic jiného, než je dotahovat. Ale hotovo nebude nikdy.
Podnikáte kroky směrem k průmyslu 4.0? V jaké fázi se nyní nacházíte?
Jedna věc je automatizace dílčích procesů a druhá pak plně autonomní výroba v rámci toho, čemu se říká průmysl 4.0. My jsme nyní schopni v automatickém provozu vytvořit takřka celý produkt, ale nikoliv v čistě autonomním režimu. Řešili jsme autonomní výrobu polotovarů, která je oproti produkci nástrojů jednodušší, a to nás hodně posunulo. Ale pořád platí, že zrealizovat byť i sebejednodušší autonomní řešení není snadné a není to levná záležitost. My dnes produkujeme celou škálu nástrojů a každý z nich má další podmnožinu požadavků. Při transformaci jednotlivých parametrů je potřeba každou dílčí změnu reflektovat v rámci celé řady položek. Přenastavit nejen výrobní, ale i skladovací a ohromné množství dalších procesů tak, aby ten robot na konci mohl vyrábět nový nástroj. Ale to pořád ještě není průmysl 4.0.
Je v současné době vůbec možné plně realizovat koncept takzvané chytré továrny?
Málokdo to řekne otevřeně, ale i ty nepokročilejší firmy na světě dnes realizují jen průmyslovou výrobu s vysokým podílem automatizace. Průmysl 4.0 by fungoval tak, že někde na vstupu vydám jediný pokyn týkající se změny parametru nástroje a celé se to okamžitě provede samo. Včetně plánování, objednání materiálu, naskladnění, kompletní změny výroby, kontroly. Aktuálně se zatím ještě pořád jen přesunují lidi k robotům a robot je ve své podstatě hloupé zařízení. Dokud nebude disponovat nějakou základní mírou inteligence s tím, že dokáže sám rozvíjet to, co se naučí, bude to pořád boj.
Má tedy smysl investovat do něčeho tak nejistého a nákladného?
Jsem o tom přesvědčený, nám každý z těch kroků neskutečně pomohl. Výkonnost naší firmy je už teď o poznání jinde, a to i oproti evropské konkurenci. Jsem si jistý, že právě tohle je ten případ, kdy nelze všechno přepočítávat na peníze. Jistě, problémů je moře a týkají se i elementární schopnosti ostatních firem s námi na téhle úrovni kooperovat. Ale někdy do toho člověk musí jít a věřit svému instinktu. Spolehnout se na to, že když se mu ten skok do neznáma podaří, tak se pak díky tomu jednomu rozhodnutí posune a zjednoduší spousta klíčových věcí v celé firmě.
